Pražská část Satalice se nachází na severovýchodním okraji Prahy v povodí Labe. Své dějiny má spjaty se sousedními obcemi – Vinoř, Ctěnice, Kbely, Letňany - s nimiž kdysi tvořila společné vlastnictví. Jméno (někdejší Satalice) bylo s určitou pravděpodobností odvozeno od staročeského sotati, dát ránu. Avšak víme jistě, že území bylo osídleno již ve střední době broznové, neboť z této doby pochází Malé a Velké Hradiště, jehož zbytky jsou ještě patrné v lokalitě, která se nazývá Háj.
Podle kroniky tvořil vlastní Satalice v ranném středověku zřejmě jenom dvůr s několika chalupami, patřící kapitule sv. Apolináře v Sadské. První písemný záznam o Satalicích je z roku1362 v soupise majetku této kapituly. Roku 1722 koupili Satalice Černínové z Chudenic a stali se vlastníky na dlouhá léta.
Nejstarší částí Satalic jsou domy okolo dvora a rybníka. Mezi nejpozoruhodnější stavby patří barokní, jednolodní kaple sv. Anny, stojící na místě malé kapličky - pravděpodobně ze 16. století. Do současné vnější podoby byla kaple upravena roku 1737.
Vedle kaple se rozkládá na 15 hektarech Háj – Bažantnice, tvoří jeden celek s Hájem vinořským. Jedním z loveckých hostů byl i arcivévoda František Ferdinand d´Este a arcivévoda Karel a pozdější císař dynastie Habsburků.
Roku 1872 projel nově postaveným nádražím tzv. České severní dráhy první vlak, na trati Praha-Neratovice. Nádražní budova se dochovala v nezměněné podobě až do současnosti a po nedávné rekonstrukci se řadí mezi nejhezčí objekty v Satalicích. Právě železnice odstartovala prudký rozvoj Satalic. V roce 1924 bylo zavedeno elektrické osvětlení.
Osada Satalice územně patřila v roce 1844 do Kouřimského okresu, pak do okresu Karlínského, Praha-sever, od roku 1961 Praha – východ a od roku 1974 je součástí hl. m. Prahy. Původně byla spojena s Vinoří, samostatnou obcí se Satalice staly v roce 1899.